cestovní kancelář SKY TOURS zimní pobyty, letní pobyty, lázeňské pobyty, poznávací zájezdy, dovolená

BENEFITY

Umbria, zelené srdce Itálie

Vnitrozemský italský region Umbria leží v centrální Itálii mezi Toskánskem a Laziem pod Apeninami, Svým umístěním to má přibližně stejně daleko k Jaderskému moři na východě a Tyrhénskému moři na západě. Umbria je jedním z nejmenších italských regionů, počet obyvatel je 840 tisíc, z čehož pětina připadá na hlavní město Perugia. Údolí řeky Tibery, jezero Trasimeno; hornatý zalesněný terén, nezapomenutelné umělé vodopády Marmore, malebné kopce, které často mají na svých vrcholcích vesnice a hrady, to vše, a ještě mnohem více, je Umbria, zelené srdce Itálie.

Kromě přírodních krás budete v Umbrii obdivovat i řadu historických památek. Víno je tu vynikající, srovnatelné s toskánským. Umbria má také bezpočet termálních a minerálních pramenů.

V období rané římské republiky zde žil Etruskové a Umbrové, od kterých se odvíjí název celého regionu. Počátkem 3. století před naším letopočtem bylo území začleněno do římské říše. Po jejím pádu se vlády ujali Gótové, po nich Byzantinci, následovali Langobardi, kteří vytvořili mocné vévodství spoletské. V 11. – 12. století se v Umbrii vytvářely městské státy Foligno, Orvieto, Todi a Perugia. Středověká Umbria byla místem náboženských mystiků, nejslavnějším z nich byl sv. František z Assisi. Kolem roku 1500 se Umbrie zmocnil Církevní stát a držel ji až do roku 1839.

Assisi – slavné rodiště sv. Františka

Assisi je malebné historické městečko ležící asi 20 km východně od metropole regionu Umbria Perugie. Je celosvětově proslaveno jako rodiště sv. Františka z Assisi a v té souvislosti jako poutní místo a turistické středisko. František z Assisi (1181–1226) byl mnich, mystik, zakladatel žebravého řádu menších bratří (františkánský). Roku 1212 sem za ním přišla italská šlechtična Chiara di Bernardino, později známá jako svatá Klára a založila Řád svaté Kláry (klarisky). Její příklad následovalo mnoho urozených žen, mimo jiné i svatá Anežka Česká, která si s ní také dopisovala. Hlavní myšlenkou obou bylo „privilegium chudoby“ a následování Krista v denním životě.

Město Assisi s asi 27 tisíci obyvateli leží na poměrně strmém jihozápadním svahu Monte Subasio, pod skálou, na jejímž vrcholku jsou zbytky středověkého hradu Rocca maggiore. Městu vévodí mohutná gotická bazilika svatého Františka z Assisi s klášterem, založená 1228 ve třech patrech nad sebou, kde jsou pohřbeni sv. František i sv. Klára. Celý vnitřek je vyzdoben freskami od Giotta, které roku 1997 poškodilo zemětřesení. Od roku 2000 je kostel a další památky ve městě na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Dole pod městem stojí barokní poutní kostel Santa Maria degli Angeli, založený roku 1569, po zemětřesení 1832 obnovený a rozšířený v letech 1836–1840. Uvnitř kostela je stará kaple Porciunkule, kde svatý František roku 1208 založil františkánské hnutí a kde také 1226 zemřel. Ve městě je mnoho středověkých paláců, měšťanských domů, i dalších kostelů.

Gubbio – středověká perla Umbrie

Gubbio je jedním z nejstarších měst Umbrie. Je charakteristické svými věžemi, baštami a oranžovými střechami. Leží uprostřed krásných zalesněných kopců na úpatí hory Ingino, 40 km severovýchodně od Perugie. Ve světě se proslavilo především keramikou a tradiční, více než 900 let starou, slavností zvanou "Corsa dei Ceri".

Oblast byla osídlena již v prehistorickém období. Samotné Gubbio bylo založeno kmenem Umbrů, kteří zde měli své centrum svátostí, vykonávaly se zde jejich duchovní obřady. Na náměstí se tyčí kostel San Francesco vyzdobený krásnými freskami od místního malíře Ottaviana Nelliho.

Nádherný výhled na celé město se vám naskytne z vrcholku Monte Ingino, kam se můžete vydat lanovkou z jižního konce města. Odtamtud shlíží na Gubbio bazilika Sant´Ubaldo, kde je pohřben patron města. Každým rokem se vždy v polovině května koná ve městě slavnost Corsa dei Ceri, neboli závod svíček. V tu dobu jsou z baziliky Sant' Ubaldo do města přinášeny velké svíce, které jsou pak na náměstí polévány vodou z věder. Vědra se následně rozbíjejí o zem a lidé si mohou posbírat kousky z nich pro štěstí. Slavnosti pokračují dál, než jsou všechny svíce vráceny zpět.

Città di Castello – město muzeí na březích Tibery

Città di Castello je typické provinční italské městečko, bohaté na kulturní památky. Na rozdíl od ostatních měst v regionu Umbria, rozkládajících se na svazích Apeninského pohoří, leží město v rovině v údolí řeky Tibery (Tevere).

Nejsevernější městečko Umbrie zdobí četné kostely, věže a paláce, lemují jej městské hradby. K posezení lákají kavárny a trattorie, k nákupům zase butiky.

Città di Castello je ale především městem muzeí. Jedinečné jsou sbírky zdejšího rodáka, malíře a uměleckého řemeslníka Alberta Burriho. Burri, původním povoláním chirurg, zemřel v roce 1995 jako osmdesátiletý. Do poslední chvíle tvořil a svému rodnému městu věnoval tolik svých děl, že naplnila celý palác Albizzini a ještě nedaleké uprázdněné haly továrny na tabák.

Renesanční fasáda Palazzo Vitelli alla Cannoniera zdobená sgrafity patří mezi nejkrásnější v Itálii. Uvnitř paláce jsou v místnostech s kazetovými stropy přechovávány exponáty obrazárny včetně obrazu od Raffaela.

Univerzitní Perugia – metropole Umbrie již od etruských dob

Perugia je hlavním městem regionu Umbria, žije zde přibližně 150 tisíc obyvatel. Rozkládá se na kopci nad Valle Umbra a v okolních údolích. Z mnoha stran je přístupná po klikatých silnicích s ostrými serpentinami. Perugia patří k nejkrásnějším historickým univerzitním městům. Střed města odráží celou jeho historii a je to nesporně krásné místo, jež stojí za návštěvu.

První osídlení se odhaduje na 10. století před naším letopočtem. Staletí vývoje města zanechala architektonické poklady – zejména majestátní historické budovy. Z centra města cítíme atmosféru doby etruské, římské i vliv středověku.

Perugia zaujímala vždy vedoucí roli mezi městy v celém regionu. Nejprve bylo v etruském spolku dvanácti měst, později ve sboru papežů a císařů. Od roku 1308 je Perugia univerzitním městem. Po roce 1470 zde vytvořil svá první díla Pietro Vannuci (více známý jako Perugino). Další tři staletí zůstalo město podřízeno Církevnímu státu a stagnovalo. Tak tomu bylo až do roku 1860, kdy se Perugia a celá Umbrie přičlenily k Italskému království.

Mezi množstvím zajímavých středověkých památek vyčnívají 2 výrazně starší – etruské. Stavba Arco Etrusco (Arco di Augusto) pochází pravděpodobně z 3. století před naším letopočtem a je jednou ze šesti městských bran města Perugia, které lze dnes rozeznat jako někdejší součásti etruského opevnění. Jedna z nejstarších etruských studní (Pozzo Etrusco) pochází zřejmě ze 4. století před naším letopočtem. Její šachta je hluboká 37 metrů. Voda se nabírala vědry, dosud lze rozpoznat stopy po provazech.

Lago Trasimeno – největší jezero Apeninského poloostrova

Trasimenské jezero (italsky Lago Trasimeno) je svou rozlohou 128 km² a průměrem 54 km největším jezerem na Apeninském poloostrově a čtvrtým největším v Itálii. Leží severozápadně od Perugie v nadmořské výšce 259 m a je 7 m hluboké. Jezero má okrouhlý tvar a je obklopeno kopci, dosahujícími nadmořské výšky kolem 500 až 600 metrů. Břehy jsou převážně nízké, bažinaté.

Největším ostrovem je Isola Polvese, na němž se nachází stejnojmenný hrad a ruiny kláštera San Secondo. Ostrov má lodní spojení s městem San Feliciano.